Země a svatební šaty I.

11. května 2011 v 23:01 | Nikča |  Země
Ikdyž krásné svatební šaty nedělají svatbu svatbou a určitě nezaručí její dlouhé a šťastné trvání, tak jsou pro nás ženy velmi důležité. Která z nás v dětství nesnila o pohádkových bílých šatech a krásném závoji ? Ženy jsou po celém světě podobné a pro většinu z nich je svatba stále jedním z nejdůležitějších dní v životě. Já se postupně zaměřím na 3 země a na jejich styly svatební šatů. Je to jen taková malá ochutnávka a rozhodně to neznamená, že se v té zemi nenosí vůbec nic jiného :).
Jako první je tu Malajsie ! Krásně barevně sladěné šaty vychytané do detailů :)




 

Město z mých snů

5. května 2011 v 22:21 |  Země
Ti z vás, co nejsou na Ajajatu poprvé, si jistě vzpomenou, jak jsem bláznila z výletu do Istanbulu. Od té doby jsem se Istanbulu zkrátka nemohla zbavit. Neponechal mi klid ani v noci a vetřel se mi do snů, tak brutálně, že mě to donutilo vydat se tam znovu. Rozhodla jsem se na pár dní vypnout, zapomenout na rozjíždějící se zkouškové období a jet na duchovní cestu do města mešit. :) Tu duchovní cestu myslím vážně, to není jen nějaký prázdný obrat, doufám totiž, že mi to pomůže v mé stále trvající krizi...


Určitě podám alespoň krátký report o dojmech z mé druhé návštěvy. Tentokrát bude situace trochu jiná. Tenkrát jsem tam jela jen jako zájemce o islám a orient. Nyní tam jedu jako muslimka, sice mírně nepraktikující a mírně ztracená, ale stále jako muslimka. A protože, jak jsem řekla, chci tuto cestu pojmout jako duchovní injekci, tak nechci být jen běžným evropským turistou. S tím vyvstal jeden velmi zásadní (pro ženy) problém ! Co na sebe ? :)
Jde o to, že jsem se tento týden podívala do skříně a zjistila, že můj šatník, kdysi bohatý na dlouhá trička, dlouhé tuniky a dlouhé rukávy, se mírně změnil. A když už se mi konečně povedlo dát dohromady přijatelné oblečení, tak se mi k tomu zase nehodil žádný šátek ! ( což je zajímavý, poněvadž na šátky jsem vysazená) Když jsem se tedy rozhodla, že si vezmu sukni ( výborně totiž řeší problém krátkých triček) , tak jsem si zase vzpomněla, že delší chození v sukni je mi nepříjemné, že na to nejsem zvyklá, že mám svazující pocit a že jsem prostě spíše kalhotový typ :D.
Nutno říct, že se moje dilema v mém okolí nesetkalo s příliš velkým pochopením. Mám si prostě něco vzít a jet.
Nakonec jsem se tedy rozhodla touto radou řídit : vezmu si toho minimálně a o to víc si tam toho koupím. :D

A když už se tak rozepisuji o těchto naprosto povrchních holčičích problémech, tak tady máte nějaké ukázky toho, co se dá nosit v Turecku.





Hon na niqabi

21. dubna 2011 v 22:30 | Nikča |  Zamyšlení
Je to již dva roky, co jsem napsala tento článek, který se stal mým vůbec nejdiskutovanějším článkem.
http://hoja-ajajat.blog.cz/0901/niqab-i

Toto téma se teď stalo ještě aktuálnějším díky francouzskému zákazu burek/niqábů. Ačkoliv tento zákon není ve svém znění přímo zaměřený na muslimky, dotýká se jich asi nejvíce.Některým lidem je to úplně jedno, druzí s tím souhlasí a někteří proti tomu protestují a zbrojí. Jaký je váš názor ? Má mít niqáb v demokratické evropské společnosti své místo, nebo je to prvek naprosto cizí a tudíž si nezaslouží toleranci ? A je to podle vás útok na islám/muslimy, nebo jde primárně o bezpečnost země (identifikace) ? A co říkáte na nápad, aby tedy v arabských (resp.většinově muslimských ) zemích bylo cizinkám zakázáno nosit odvážné oblečení ?


Můj osobní pohled na toto téma je poněkud nejednotný a neuspořádaný. Vřou ve mně dva faktory - islámský a evropský. Já sama mám k muslimkám, co nosí niqáb úctu ( to zůstalo od minulého článku stejné) . Avšak pohled na niqábí v evropě je pro mne stále docela zvláštní. Ano, přijdou mi v tom tajemné, svým způsobem krásné a důstojné, ale zároveň si řikám, jestli je to tady u nás nutné. Jestli náhodou jiným lidem nepřijde niqáb jako provokace - jako symbol toho, že se chtějí opravdu za každou cenu odlišovat, že jsou vážně "jiný". A být "jiný" není pro většinu lidí zrovna pozitivní charakteristika. Dokonce jsem se setkala s názorem, že si tím hrajou na něco lepšího.
Na druhou stranu si nemyslím, že by tento zákaz nějak napomohl k většímu respektování žen, či zabránil týrání a nucení do něčeho ze strany manžela. Ti, kteří nebudou chtít vidět svojí ženu bez niqábu, tak jí jednoduše ani ven nepustí.
A pro mnoho žen je sundání niqábu nemyslitelné a nepřijatelné. Berou to jako jedno ze svých základních práv. Ty pak mají dělat co ? Vrátit se odkud přišly ? Ano, to je velmi častá odpověď...

Toť jenom pár bodů z mé názorové spleti. Každý, kdo sem zavítá může nechat názor svůj, viz otázky výše.

Díky. N.

( Přidávám video o jedné vychytralé muslimce, která zákaz vyřešila po svém :) )
 


Změnilo se něco ?

21. ledna 2011 v 17:12 | Nikča |  Autor

Změnilo se toho docela hodně. Nadhodím jen pár bodů pro představu. Body jsou seřazeny náhodně tak, jak mne postupně napadaly...
  1. Stal se ze mne vysokoškolák. A dokonce to i vypadá, že bych mohla úspěšně dokončit první semestr :D.
  2. Našla jsem spřízněnou duši, člověka, který mi je hrozně moc blízký, a kterého nechci ztratit. Více ze mne o tomto tématu nedostanete - viz bod 5.
  3. Myslím, že jsem udělala velký skok směrem k dospělosti. Spolu s tím se ale vynořila celá řada věcí, které jsem dříve řešit nemusela...
  4. Své dřívější přátele nevídám tak často, jak bych si přála a je mi to často velmi líto. Rozjela jsem se tak nějak jinudy a doufám, že se dokážu zase zpátky nahodit na jejich kolej. :) 
  5. Přišla jsem na to, že otevírat všem svůj život se nemusí vždy vyplácet. Měla bych si víc hlídat své soukromí, ačkoliv s tím mám stále trochu problémy. Mám totiž nějaký zažitý pocit, že všem mohu říci vše a že to bude všema naprosto tolerováno a chápáno.
  6. Zjistila jsem, že šátek z nikoho lepší muslimku nedělá ( věděla jsem to již dřív, ale ještě víc si to ukotvila). A také že pokud není posazený na čisté a srovnané  hlavě, tak je na nic.

To je tak krátce z toho, co mě teď okamžitě napadlo. Pokud bych přišla ještě na něco, tak se ozvu. :)

N.
changes

Kam dál